Po interrupci

Verča

Ahoj holky ! Jen vám touhle cestou chci zdělit,že potrat je BLBOST.. Je mi 20 před půl rokem jsem podstoupila interupci. Sobecky a bezcitně jsem se rozhodla ,že me dítě se nenarodí. Vliv na tom měla i má "tchýně" . Poslechla jsem ji i když si to my rodiče nepřáli abych šla na potrat. Ze začátku ok nedávala jsem tomu váhu řekla jsem si joo život jde dál ale omyl ! Postupem času to na mne dolehlo výčitky ze svého činu byly každodením chlebem. Pořád jsem měla to mále stvoření z ultrazvuku před očima a do teď toho hořce lituji ! V hlavě se mi linou myšlenky tipu byl by to chlapec či děvče ?!

Linda

Teď by mému synovi (nevím proč, ale myslím si, že to byl chlapeček), bylo pět dní. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, během týdne se stala zvláštní věc. Začalo mi být psychicky, ale hlavně fyzicky strašně špatně. Celé dny jsem zvracela, i v noci a třeba jen otočení se na bok v posteli vyvolalo zvracení. Jedla jsem jen několik piškotů denně a pila colu, protože voda, byť i doušek, mě nutil zvracet. K tomu jsem získala nepochopitelnou averzi vůči mému partnerovi. Nemohla jsem ho doslova ani cítit a tak se o mě starala moje mamka. Nebýt jí, nevím, co by se se mnou stalo.

Dobrý den, píši proto, abych vám řekla: Prosím, nedělejte to! Je to 9 měsíců, co jsem se špatně rozhodla, a zpět už to vzít nemůžu - a nic už nebude jako dřív. Udělala jsem to pro manžela - máme dvě děti a třetí "už bychom neuživili" - alespoň ne na té životní úrovni jako doposud.

Markéta

Dobrý den, jsem týden po miniinterrupci. Po dítěti jsem toužila od tý doby, co sem jako malá holka přebalovala plenky a starala se o plno miminek mých kamarádek a hlavně o mojí sestřičku kterou měli moji rodiče. Jelikož maminka se léčila po porodu s rakovinou, vlastně jsem ji považovala za své dítě. Ten pocit, že něco mého mi roste pod srdcem, je pocitem neuvěřitelným.

Nella

Když jsem si pročítala všechny příběhy říkala jsem si, že jsou všechny hrozně smutné a ráda bych se podělila i o ten svůj. Vždycky jsem byla velice zodpovědná a i k otázkám ochrany a sexu celkově jsem tak přistupovala, o to větší zděšení nastalo když jsem zjistila že jsem těhotná. Je to asi těžké pochopit, ale já děti nechci, nikdy jsem je nechtěla a patrně už ani nikdy chtít nebudu. Né že bych je vyloženě neměla ráda, v zásadě mi nevadí ovšem pokud nejsou moje.

Denisa

Ahoj, taky jsem nedávno podstoupila potrat, mě také donutily okolnosti. Žiji už rok v Řecku, našla jsem si tady před 10 měsíci přítele..ano je to Řek... tzn.žarlivý, ale o tom nechci mluvit... Každopádně si myslel, že jsem ho podvedla a děťátko není jeho. Dostala jsem ultimatum, buď to malý nebo on... I když ze začátku jsem se rozhodla pro to malý a odstěhovala jsem se od něj a šla do práce, kde jsem bydlela v jednom pokoji. Stále jsem byla v Řecku. Musela bych se ale vrátit do Čech, kde bych neměla nárok na mateřskou dovolenou, jelikož jsem dlužník na pojišťovně.

Eva

Potrat jsem podstoupila ve svých devatenácti letech, kdy jsem otěhotněla se svým o dva roky mladším spolužákem. Dalo se říct, že volbu toho, zda mít či nemít dítě, vyřešila matka mého přítele. Ona totiž nechtěla, abychom se my dva scházeli, nebo byli jakkoliv spolu propojeni a nařídila mu rozchod. Na obhajobu té ženy chci uvést, že z jejího hlediska tyto důvody, nechtít právě mne, naprosto chápu. Též bych jako matka nechtěla takovou osobu do rodiny, jakou jsem já tehdy byla. Rovněž nechci podsouvat odpovědnost za potrat této ženě, protože jsem se mohla

Alena

Moj pribeh,ktory vam chcem napisat,je bolestny. Vydavala som sa z lasky, mala som 18 rokov. Manzela som tak velmi milovala,ze po svadbe som sa za nim odstahovala do dalekeho mesta,kde sluzil vojencinu na cele dva roky. Koncom jeho vojenciny som otehotnela a velmi som sa tesila na dietatko. Citila som,ze to bude dievcatko. Vratili sme sa do rodneho mesta, kde som za par mesiacov porodila zdrave krasne dievcatko. Tesili sme sa spolocne, zariadovali novy byt, ked som po druhykrat otehotnela a verila,ze to bude syncek. Aj to sa mi splnilo, aj ked som bola na rizikovom tehotenstve.

Okrajová záležitost nebo černá díra

Jsem matkou čtyř dětí. Lépe řečeno pěti dětí, jenomže to jedno, třetí v pořadí, nedostalo šanci spatřit světlo tohoto světa. Loni na jaře jsem se účastnila duchovních cvičení. Vedla je paní, která má skutečně prorockého ducha. Mimo jiné mi řekla: Doporučuji ti navštívit psychologa. Vidím tam celou řadu vnitřních zranění. Po tom, co jsem od ní slyšela, jsem skutečně neměla důvod ji neposlechnout. A tak navštěvuji jednu paní doktorku. Přišly jsme také k tématu potrat.

Pavla

Po dlouhém váhání jsem se rozhodla napsat příběh, který jsem prožila a prožívám stále. Jsem matka 4 dětí, je mi letos 47 roků a soukromě podnikám ve službách 18 let.