Po interrupci

Lucka

Včera jsem byla na potratu a bylo to úplně v pohodě. Ženský co tady píšou, jak jsou úplně “ztracené a prázdné“ by se měly zamyslet nejdříve samy nad sebou a poté by se měly zamyslet nad tím, co sem psát a co ne. Zbytečně takhle děsíte dívky, které na potrat jdou, buď ať už musí, nebo samy chtějí. Já byla zářný příklad člověka, který si předtím přečetl všechny tyhle hloupé komentáře a šel tam vystresovaný. Skutečnost?

Soňa

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, po prvotním šoku se mi zdánlivě dařilo být první dva dny v klidu a řešení se mě i partnerovi zdálo jasné. Interrupce, jednoznačně. Nikdy jsme ani nepřemýšleli o tom, že bychom někdy nějaké dítě chtěli. S postupem času ale rostla pochybnost, nejdřív na mojí straně, potom se ukázalo že i na straně partnera, a mnohem větší, než bych kdy čekala. Na jednu stranu mě potěšilo zjištění, že podle jeho reakce jsem zatím jedinou, se kterou by do toho šel, samozřejmě s vědomím toho, že to je obrovský závazek a ne jen na dvacet let.

Barbora

Naše miminko bylo plánované, přítel pak ale začal pít a měl zlé hádavé stavy pod vlivem a každou chvíli byly hádky. Z předchozího vztahu mám skoro pětiletou dceru. Roli v rozhodování mělo i to že jsem chránila tuto svou dceru před dalšími výlevy mého přítele. Hodně mne nalomila psychicky má rodina velkou rodinnou poradou a hecováním. Přesto jsem za ním běžela a dala tomu ještě šanci a brečela jsem že o to malé nechci přijít. Můj chlap slíbil mé mámě že se o nás postará atd.J enže byl hodný den a něco to se snažil, jenže víno kupoval i nadále a nadále pil...

Eva

Devět a půl týdne... Rozhodování bylo dlouhé, těžké, a bolestné, tlak partnera a obavy z budoucnosti ale nakonec vykonaly své. Po návratu z nemocnice jsem si naivně myslela, že to nejhorší je za mnou. Omyl. Neustálý pláč, pocity viny, prázdnota, výčitky, úvahy, jak vrátit čas. V povolených vycházkách stačí vyjít ven a potkat kočárek, maminku s bříškem, projít v obchodě kolem regálu s plínkama. Léto, nejkrásnější doba v roce? Do vody nesmím, vůbec toho hodně nesmím a ani nemůžu. Špatně spím, skoro nejím, nedokážu se na nic soustředit, je mi zle. Nelepší se to, v břiše ani v hlavě.

Petra

Dobrý večer všem, je jedna hodina v noci, dnes poprvé po dvou letech od potratu jsem do vyhledavače zadala potrat trauma a čtu a čtu a dočítám se, že existuje postabortivní syndrom, který do poslední tečky vystihuje stavy, které prožívám. Můj příběh je podobný a přece trochu jiný...měli jsme s manželem po sedmi letech krizi, to je prý po sedmi letech častý...zamilovala jsem se do mladého muže(působil na mne starší). Mě bylo třicet jemu dvacet. Pro mne byl on má druhá polovina.

Monika

Rada bych se s vami podelila o mou zkusenost s interrupci. Podstoupila jsem ji pred dvema dny a uz bych to nikdy podstoupit nechtela. Po probuzeni z narkozy jako by mi teprve vse doslo, ze uz nic v brisku nemam a lituji toho. Nevim jak se s tim vubec vyrovnat neni den abych na to nemyslela. Kdybych mohla vratit cas nikdy bych to uz nepodstoupila az ted si uvedomuji o co jsem vlastne prisla vzdy se to da nejak vymyslet a vyresit ale ja jednala pod tlakem a dala na reci rodiny a to co jsem si prala ja tim jsem se neridila.

Vendy

Jsem 5 dní po interrupci a cítím se úplně normálně, jako kdykoliv předtím - nemám žádný pocit viny apod., jak se dočítám od ostatních. Vždyť to bylo jen embryo (3.-8.týden se nazývá jako embryo, po 9 týdnu plod) a ne žádná samostatní lidská bytost. Je nesmysl mít po tomto zákroku výčitky - Nejspíše záleží na daném charakteru ženy, ale i přesto by se na to mělo nahlížet z pohledu racionálního a ne z nesmyslného citového dojmu.

Beruška

Otěhotněla jsem ve svých 48 letech naprosto neplánovaně s pocitem, že se už nic nemůže stát. A stalo se - lékař se k tomu vyjádřil ve smyslu, že jsem hříčka přírody. Mám dvě odrostlé děti (25,16), cítím se mnohem mladší a i okolí říká, že mnohem mladší vypadám. S manželem jsme situaci probrali, byla jsem ochotna připustit si, že bych dítě byla schopna donosit, porodit i vychovat, a v době, kdy by mu bylo 12, já bych měla 60. Okamžitě jsem všechny vtíravé pocity na další mateřství zavrhla a řekla si, že je to čirá šílenost.

Verča

Ahoj holky ! Jen vám touhle cestou chci zdělit,že potrat je BLBOST.. Je mi 20 před půl rokem jsem podstoupila interupci. Sobecky a bezcitně jsem se rozhodla ,že me dítě se nenarodí. Vliv na tom měla i má "tchýně" . Poslechla jsem ji i když si to my rodiče nepřáli abych šla na potrat. Ze začátku ok nedávala jsem tomu váhu řekla jsem si joo život jde dál ale omyl ! Postupem času to na mne dolehlo výčitky ze svého činu byly každodením chlebem. Pořád jsem měla to mále stvoření z ultrazvuku před očima a do teď toho hořce lituji ! V hlavě se mi linou myšlenky tipu byl by to chlapec či děvče ?!

Linda

Teď by mému synovi (nevím proč, ale myslím si, že to byl chlapeček), bylo pět dní. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, během týdne se stala zvláštní věc. Začalo mi být psychicky, ale hlavně fyzicky strašně špatně. Celé dny jsem zvracela, i v noci a třeba jen otočení se na bok v posteli vyvolalo zvracení. Jedla jsem jen několik piškotů denně a pila colu, protože voda, byť i doušek, mě nutil zvracet. K tomu jsem získala nepochopitelnou averzi vůči mému partnerovi. Nemohla jsem ho doslova ani cítit a tak se o mě starala moje mamka. Nebýt jí, nevím, co by se se mnou stalo.