Po interrupci

Ne dost silná

Je skoro půlnoc. Vedle v ložnici spí můj manžel, synové 4 roky a 7 měsíců. Oni spí sladkým spánkem a já sedím v obýváku s promáčeným kapesníkem nad zapálenou svíčkou, která hoří pro Tebe, má nevinná dušičko.. Je to 9 dní, co jsem zjistila, že jsem těhotná. Zmocnila se mě panika, strach, úzkost, tohle nebylo v plánu! Naše dvě předchozí děti byly chtěné. To druhé, mladší, dokonce vymodlené. Čekali sme na něj rok a půl, během kterého jsem o jedno miminko přišla. Nakonec jsme se ale vytouženého druhého miminka a sourozence pro prvního syna dočkali. Těhotenství bylo velice náročné.

Markéta

Ahoj, ráda bych se podělila i se svým příběhem. Antikoncepci neberu už přes rok, nebylo to rozhodnutí nijak neuvážené, ale jediná alternativa, které mě zbavila zánětů močového měchýře. Měla jsem je pomalu každý měsíc a žádné léky nezabírali. Nakonec jsem šla k jedné čínské medičce, která dává přednost řešit věci přírodně. Ačkoliv jsem od ní odcházela s vědomím, že to bylo zbytečné jsem se rozhodla přestat brát HA a musím uznat, že od té doby mám klid. S přítelem jsme to sice vždy ohlídali, ale jednoho dne jsem zjistila, že jsem těhotná.

Veronika

Ahoj dámy, chci se s vámi podělit o mou zkušenost. Před půl rokem jsem se vdala a o svatební noci se nám stala nehoda. Když to zjistil manžel měl ohromnou radost, ale byli jsme v dost špatné situaci. Rozebírali jsme to do noci a nakonec padl verdikt že si malé necháme vzít. Doktor doporučil tabletky prý je to lepší a šetrnější, dnes bych mu je omlátila o hlavu!! První tabletka byl hrozný oblbovák. Muž se musel omluvit v práci aby me odvezl domů a tam to začlo. Ta hrozná bolest. Prášky nepomáhaly a mě došlo že cítím jak ten bobek umírá. Vím datum a přesný čas kdy sem ho přestala cítit.

Jana

Včera jsem podstoupila interrupci. Přečetla jsem si tady par příspěvku a proto píší i ten svůj. Zatím (a doufám, ze to tak bude na vždy) jsem přesvědčena o tom, ze jsem udělala dobre. Moje situace byla taková, ze jsem otěhotněla s mužem, kterého znám jen par měsíců. Nebyla jsem přesvědčena, ze s nim chci zůstat na cely život. Jsem rozvedena a jedno dítě už mám, takže moc dobre vím, co si dítě bez tatínka zažije. Proto jsem se takto rozhodla. Bylo to rozhodnutí, které jsem udělala pro dobro těch “buněk” ve svém břiše.

Věra

Jsem 1 den po interrupci v 8 týdnu. Samozřejmě jsem před zákrokem pročetla veškerá fóra, diskuze, informace a brečela jsem každou chvilku. Už doma 3 malé děti máme (jsou od sebe 2roky a 1 rok), nejmladšímu je kousek po půl roce. Rozhodnutí bylo předem jasné a shodli jsme se na tom s manželem okamžitě. Přesto pocity...hrůza. Asi den před zákrokem jsem si řekla, že přece tady vůbec nejde o zabíjení dítěte, jen o odstranění pár vzrostlých buněk. Jde o volbu, jak dál chceme žít a na co vůbec máme! A tyto myšlenky jsem si udržela až k zákroku.

Viola

Zdravím všetky žienky, ktoré prešli touto neľahkou skúsenosťou, a pokúsim sa napísať tú svoju. Ja som si nikdy nevedela predstaviť, že by som sa chcela stať matkou a vychovávať deti, skôr ma vždy bavilo štúdium a tvorba, necítila som to vôbec ako svoju cestu, založiť si niekedy rodinu a s detičkami, a tak som si ani nevytvárala zázemie. Aj partnerov som si preto vyberala takých, ktorí boli síce úchvatní na rozhovory a spolutvorenie, ale absolútne bez základov a úmyslov na vytvorenie rodiny.

Nikola

Ahoj, jsem tři dny po interrupci. Je to hrozný. Ten pocit, že jste ztratily kus sebe je větší a větší. Na interrupci jsem nešla protože bych to chtěla já, ale protože přítel byl zásadně proti si miminko nechat. Teď už ale vím, že kdyby se mě někdo někdy zeptal na názor, rozhodně bych doporučovala to nepodstupovat. Žít s tím pocitem bude těžký, těžší než jsem si vůbec myslela.

J

Milé ženy, pročítám si tyto stránky sem a tam. Domnívám se, že mi přišli i před moje oči v době kdy jsem zjistila,že jsem těhotná a hledala jsem nějaké stránky o interubci. Mam (39let) a z předchozího manželství mam 2 zdravé děti 10 a 8 let. S druhým mužem 46let jsem 5 let. V počátku našeho randění jsem mu slibila, že pokud otěhotním samozřejmě půjdu na interupci. On začal s detma brzo a mel v te době dospělé děti a já ještě malé. Tak si řeknu, jo jasné v pohodě, každý máme splněno tak si spise společný život užijeme mých dětí a cestování apod...

Tereza

Otěhotněla jsem 9mesicu po druhem porodu. Oba porody byly ukončeny císařským řezem. Přepadl me hrozny strach a bezmoc co mam dělat. Přítel nechal rozhodnuti na me, i když vím, ze by si klidně třetí dítě nechal.. Ja taky kdybych predtim rodila přirozené. Hlavou se mi honily myšlenky, ze to nemusí dopadnout dobře, protože každy kdo ma víc děti ví, ze nejde se nenamahat a šetřit v těhotenství, když mate malé děti a přítele nebo manžela věcně v práci. V mem přijde přítel nefunguje ani když je doma, ze by přišel vzal si děti a ja mohla odpočívat.

Markéta

Milé dámy, chci se také podělit o svou zkušenost. Je mi 32, již jedno dítko mám, s jeho otcem nežiji. S HA jsem měla vždy pocit 100% jistoty, užívala jsem ji s pauzami několik let. Tentokrát to však nevyšlo. Přítel mi narovinu řekl, že nechce být otcem neplánovaně, že by byl otec z povinnosti. I když ani já to takto nechtěla, bolelo to a byla jsem zklamaná. Doufala jsem že se k tomu společně postavíme čelem. Ale chápu, každý máme právo cítit a chtít něco jiného. Dalších 14 dní pro mě bylo peklo, rozhodla jsem se pro UPT. Mohla jsem bojovat, i když to bylo neplánovaně, mohlo to být štěstí.