Po interrupci

J

Milé ženy, pročítám si tyto stránky sem a tam. Domnívám se, že mi přišli i před moje oči v době kdy jsem zjistila,že jsem těhotná a hledala jsem nějaké stránky o interubci. Mam (39let) a z předchozího manželství mam 2 zdravé děti 10 a 8 let. S druhým mužem 46let jsem 5 let. V počátku našeho randění jsem mu slibila, že pokud otěhotním samozřejmě půjdu na interupci. On začal s detma brzo a mel v te době dospělé děti a já ještě malé. Tak si řeknu, jo jasné v pohodě, každý máme splněno tak si spise společný život užijeme mých dětí a cestování apod...

Tereza

Otěhotněla jsem 9mesicu po druhem porodu. Oba porody byly ukončeny císařským řezem. Přepadl me hrozny strach a bezmoc co mam dělat. Přítel nechal rozhodnuti na me, i když vím, ze by si klidně třetí dítě nechal.. Ja taky kdybych predtim rodila přirozené. Hlavou se mi honily myšlenky, ze to nemusí dopadnout dobře, protože každy kdo ma víc děti ví, ze nejde se nenamahat a šetřit v těhotenství, když mate malé děti a přítele nebo manžela věcně v práci. V mem přijde přítel nefunguje ani když je doma, ze by přišel vzal si děti a ja mohla odpočívat.

Markéta

Milé dámy, chci se také podělit o svou zkušenost. Je mi 32, již jedno dítko mám, s jeho otcem nežiji. S HA jsem měla vždy pocit 100% jistoty, užívala jsem ji s pauzami několik let. Tentokrát to však nevyšlo. Přítel mi narovinu řekl, že nechce být otcem neplánovaně, že by byl otec z povinnosti. I když ani já to takto nechtěla, bolelo to a byla jsem zklamaná. Doufala jsem že se k tomu společně postavíme čelem. Ale chápu, každý máme právo cítit a chtít něco jiného. Dalších 14 dní pro mě bylo peklo, rozhodla jsem se pro UPT. Mohla jsem bojovat, i když to bylo neplánovaně, mohlo to být štěstí.

Zuzana

Pročítám si příspěvky žen po potratu a pláču. Potkalo mě to taky. Mohla jsem mít druhé dítě, tak moc jsem po něm toužila. Manželova reakce byla neočekávaná. Druhé dítě nechce. Škoda, že jsem vaše příspěvky, jak ztrátou dítěte trpíte nečetla před potratem. Nikdy nezapomenu. Bohužel. Myslela jsem, že ano. Nikdy nezapomenete. A prožívat tu psychickou bolest bych přála jen mému manželovi, aby pochopil, čím procházím. Je mi 39, bohužel čas nevrátím. Ten dar jsem si měla nechat. Udělat konečně něco pro sebe. Vše zvládneš. Buď hrdá, mysli pozitivně. Tvé dítě tě bude vždy milovat.

zdenka

Dnes jsem byla take na upt. Vsichni se tu omlouvaji sami pred sebou to trosku nechapu. Kazda z nas se muze rozhodnout a musi si uvedomit ze je to nevratne. Je mi 27 mam 3 leteho syna a dokud jsem neotehotnela mnela jsem i pritele. Kdyz jsem mu oznamila ze jsem tehitna mnel velkou radost. Jenze po trech dnech se mu to rozlezelo v hlave a prisel na to ze se se mnpu neda zit. A ze dne na den se odstehoval...

Věra

Teď už je to pět let od toho dne. Pořád si to pamatuji, i když si někdy myslím, že už je to všechno pryč. V té době jsem měla 37 let, dvě děti na střední škole, právě jsme dokončovali nové vysněné bydlení. Všechno krásně klapalo, v práci jsem povýšila. Jenže jsem v tom pracovním kolotoči jaksi zapomněla jít k lékaři pro další antikoncepci a tak se to stalo. Byla jsem z toho velice zmatená, takhle to nebylo ani když jsem otěhotněla v 19 letech. To jsem vůbec neuvažovala, že bych si dítě dala vzít. Prostě bylo a hotovo. Teď to bylo jiné.

Kateřina

Ahoj holky, dámy, ženy... Rozhodla jsem se, po přečtení této stránky, že se také podělím o svůj zážitek. Jsem 4. den po interrupci. Po fyzické stránce se ještě necítím stoprocentně, trochu krvácím a pobolívají mě záda. K tomu jsem ještě trochu náladová. Po té psychické jsem snad v pořádku. Na potrat jsem se rozhodla jít ze dne na den, po návštěvě mého gynekologa- který mi oznámil. "No teda, vy jste ale hodně těhotná." Je mi 24 let, od 16ti beru HA a vždy jsem si zakládala na tom, že ji beru pravidelně. Menstruace přicházela vždy tak jak měla, maximálně s dvou denním zpožděním.

Arny

Ahoj, chtěla bych přidat svou zkušenost. Před dvěma lety jsem v necelých čtyřiceti letech zjistila, že čekám třetí dítě. S manželem jsme spolu šestnáct let a je to ten nejlepší muž, kterého znám. Bohužel již jako těhotná (to jsem to ale netušila) jsem prodělala kontrastní vyšetření. Toto vyšetření je neslučitelné s těhotenstvím. Dala jsem na doporučení(hrozilo 80% riziko poškození plodu) a v sotva 7tt podstoupila UPT ze zdravotních důvodů. Hned po mi bylo strašně, tak strašně, že se to nedá popsat. Opět mi ale pomohl manžel. Slíbili jsme si, že si dáme rok čas na početí dítěte.

Radka

Dobrý den, všem. Podstoupila jsem interrupci, včera. Nemůžu o tom ani psát. Místo kýžené úlevy, doživotní (?) noční můra, vina, pochybnosti... A když tak čtu ty příspěvky, jen málo kdo je na tom jinam. Co takhle zřídit skupinu, stránky něco "před potratem"... je sice fajn sdílet zkušenosti po, ale mám pocit, že kdybych mluvila s někým, kdo to podstoupil, předtím, možná by mi to pomohlo rozhodnout se jinak...

Danna

Dnes jsem byla na potratu. U mě je to jiný než u ostatních co tady čtu. Já jsem musela. Ale vlastní chybou jsem se do týhle situace dostala. Mám 5 měsíců po císaři, krásnýho zdravýho syna a v břiše jizvu. S přítelem jsme se dohodli že další dítě ano ale až tak za 5 let takže si nechám dát tělísko. Jenže gynekoložka mě řekla že to přichází v úvahu nejdřív po půl roce, do ty doby se musím chránit jinak. Nejmíň 2 roky nesmím otěhotnět. Kvůli problémům před těhotenstvím jsem další prášky nechtěla a přítel je alergickej na latex. Bohužel jsem mu uvěřila že se uhlídá. Neuhlídal.