Tony

Ahoj musím vám napsat svůj příběh o interupci.Podstoupila jsem ji 24.10.2014.Co ted prožívám je snad nejhorší období mého skoro 40 letého života.Mám tři děti.Dvě 22 a 18 z prvního manžeslví a 7 letého syna z druhého štastného manželství. Když jsem zjistila že čekám další miminko tak jsem byla v rozpacích.Měla jsem hnisavou angínu,nemohla jsem ani vstát s postele.Léky ani nepočítám.Hned jak jsem si udělala test jsem volala manželovi(pracuje v zahraničí)jeho odpověd byla ,že to je jen porucha z angíny.Na druhý den jsme šla k svému gynekologovi a ten mi potvrdil těhotensvtí v 6tt.Proto že jsem měla u mladšího syna rizikové těhotenství.Krvácela jsem od 13týdne do 21 týdne.Měla jsem hrozný strach že se to bude opakovat a taky jsem o 7 let starší.Tak jsem řekla že podstoupím minii.Pan doktor řekl že je to mé rozhodnutí.Manžel dojel a vůbec nemluvil.Já jsem čekala,že mi řekne že si ji necháme.Ale jediné co mi říkal bylo že má o mě velký strach,že si nedovede představit,že by se mě něco stalo.At si vzpomenu jaké jsem měla problémy před tím atd.A že moje sestra má postiženou holčičku.Sestře vyšli všechny vyšetření dobře a malá má snad 7 diagnoz.S její diagnozou je snad jediná v Čr. Tak jsem tam teda 24.11 jela a manžel jel se mnou.Celou dobu jsem plakala.Manžel říkal že jsem plakala i když mě vezli po narkoze na pokoj.Prý jsem říkala,že tak už ji nemám.Ted je to 5 týdnu co jsem ji tam nechala.Az ted víme z manželem že jsme udělali tu největší chybu.Nemáme žádné finanční ani jiné problémy.Pan doktor říkal že bych musela podstoupit trošku jiné vyšetření kvůli sestře.Ale stejně jsem to uděla.Milujeme se.Nevím a nikdy nepochopím proč jsme se tak rozhodli.Ted by jsme chtěli miminko.Manžel by mi snesl modré z nebe.Proč to neřekl před 5 týdny :(