Michaela

Ahoj, mě je bohužel jenom 18. Jsou to přesně dva týdny co jsem podstoupila kyretáž v 11tt. Zjistila jsem, že jsem těhotná až v 10tt podle měsíčků už ve 12tt..možná i málo času na promyšlení nás donutilo rozhodnout se pro tu horší věc. To, že jsem těhotná jsem nijak nepociťovala a tělo se nijak neměnilo. Testy mi vycházeli negativně tak jsem čekala jestli se mi MS neopozdila no nakonec jsem co nejdřív běžela k doktorovi. S přítelem jsme krátce já sama nejsem v dobré finanční situaci..sama bydlím se sestrou, která zůstala s dítětem sama. Ze začátku jsem hodně brečela, že se tak nějak budu muset vzdát něčeho co je ze mě a taky ve mě..nakonec jsem se s tím smířila, že by to jinak nešlo. Před zákrokem jsem byla klidná a vyrovnaná. Po zákroku to bylo horší když jsem se probudila a na operační košili byli tak nějak všude kapky krve. To jsem se na lůžku rozbrečela a brečela ještě celý den. Teď jsem už zase v pohodě akorát se mi klasicky rozsvítí oči když vidím miminko a představuju si to svoje a taky když vidím těhulky. Já se ale nevzdávám a doufám v to, že jednou snad co nejdřív příjde čas kdy si miminko budu moct dovolit a udělám pro něj vše :)…Kyretáž bych jinak už nikdy zažít nechtěla po zákroku jsem měla docela problém s krvácením. Po miminku o velikosti 44 mm se mi vytvořila v děloze velká sraženina o velikosti 54×78mm. Nepřekonatelné bolesti. Musela jsem dostat injekci aby se ze mě sraženina dostala takže ze mě někonil dnu vycházeli obrovské krvavé cucky vypadalo to jak játra. Bolesti, nehorázné ale vydržela jsem to a zatím to vypadá že jsem v pořádku. Sraženina se ze mě dostala poměrně celá protože pokud ne musela bych postoupit další zákrok podobného typu jako kyretáž co by vyvolalo další krvácení a opět by se mohla vytvořit sraženina. Takže by se mohl opakovat menší koloběh. Určitě se dále budu trápit a bude mi to líto ale já vím, že přijde den kdy i já budu šťastná maminka :srdce: