Zuzi

Holky, pokud můžete a jste v situaci mezi rozhodováním zda jít na interupci či si miminko nechat.... NECHTE SI HO! Já byla před 12ti dny na miniinterupci,protože jsem neměla podporu ex přítele miminko si nechat. Nepodpořila mne ani mamka,protože ta sama tvrdila po svých zkušenostech jak bych to jako ženská sama s dítětem měla těžké. A co mi řekl můj rádoby "pan božský"? Tak jak to vyřešíme???Od začátku dítě nechtěl. A tak jsem neměla žádnou jinou možnost a na potrat šla. Byla jsem v pátém týdnu těhotenství. Nikdy jsem se necítila hůř. Na sále jsem se cítila jako stroj a dělala jen to co mi řekli a už tam jsem chtěla strašně plakat. Po probuzení z narkózy mi začaly téct slzy aniž bych sama chtěla,plakala jsem a i když jsem cítila fyzickou bolest ta bolest na duši byla daleko větší. Neměla jsem podporu partnera ani po zákroku,po probuzení z narkózy,kdy jsem mu napsala,že už je po všem mi jen odpověděl,děkuji za informaci.... Hrozně moc to bolelo a bolí to doteď.... Myslela jsem si,že se jen v člověku bouří hormony po těch všech změnách jako těhotenství,potrat atd. Ale čím dál více pláču,mám vztek nejen na sebe,ale i na okolí, a jsem celkově ze všeho vyčerpaná. Jeden den se snažím usmívat na svět a moc mi to nejde,další den propláču. Rozhodně vím, že na tento den už nikdy nezapomenu a budu ho mít v srdci už navždy, i když to nedopadlo jak bych si přála.... Proto všichni zvažte, zda na potrat opravdu chcete jít.