Hanka

Dobrý den. Můj příspěvek není zkušenost, ale přesto mám v sobě potřebu vám nějak pomoct... Chápu, jak strašné můžete mít pocity a sama potrat odsuzuju, ale je důležité, že vám to není jedno... miminko žije... ne tu, v jiném světě... v tom věčném, tam kde už druhá smrt neexistuje. Zmínila ste se v příspěvku, že nejste přímo věřící... Ale pokud alespon uznáváte existenci Ježíše zkuste ho poprosit, aby vám pomohl pokud skutečně existuje. On vás z toho pocitu může vysvobodit a dokonce vám i odpustit. Jedna moje krajanka, žijící asi před 100 lety se ve svém ranném mládí dozvěděla o potratech, které asi v tu dobu ve světě začínaly... ona byla silně věřící a rozhodla se nabídnout sama sebe jako smírčí oběť. Prostě nabídnout krev za krev... modlila se za to a Bůh ji vyslyšel. Dostala tuberkulozu a na ni za pár let zemřela.... ona byla přesto ve svých posledních okamžicích spokojená, že si ji Bůh použil... Jmenovala se Anna Zelíková ( můžete si o ní přečíst i víc) Zkuste to odevzdat Bohu a poprosit aby odpustil i vám skrze její oběť i oběť Ježíše na kříži. Žádná temnota není tak černá, aby ji neprozářilo světlo Boží a on uzdravuje. Modlete se za sebe, za svoje nenarozené dítě i za ostatní matky, které jsou v těžkých situacích aby byly před tímto zlem ochráněné a věřejně potraty odsuzujte... tím můžete pomoci, mít lepší pocit. Nejste první ani poslední, která to podstoupila a pak litovala, ale důležité je nenechat to tak.... pokud nemůžete v nic věřit zkuste alespon na chvíli připustit, že Bůh vás miluje a že vás tím chce nasměrovat. Každá modlitba oslabuje moc zlého a může zachránit nenarozené životy. ve světě nastává intenzivní boj mezi dobrem a zlem a my můžeme pomoci dobru, vše záleží jen na duševním rozpoložení a vnitřní síle... když celou svou bytostí s důvěrou "zakřičíte" k Bohu, že to byl omyl a že mu odevzdáváte svoje nenarozené dítě, také sebe a i všechny matky, že prosíte o jeho požehnání a jestli existuje, aby vám ukázal cestu k pokoji, věřím, že ho naleznete. Moc vás zdravím a snad se nad tímto mailem neurazíte :-) já jen když čtu o potratech, chce si mi brečet a jsem zoufalá z toho, co se děje a když vidím úzkost lidí, kteří ho podstoupili, chci jim říct, že cesta ven existuje. A to skrze Boží milost, která je nekonečná, pokud je naše lítost upřímná.