Katka

Moje zkušenost je docela dlouhá a hodně bolestná. Před půl rokem jsem potkala muže. Bylo mi s ním strašně moc dobře a asi po měsíci jsem byla zamilovaná jako nikdy předtím a on mi potvrdil to samé a řekl, že jsem láska jeho života. Jenže to mělo jeden obrovský háček, byl zadaný a měl malé dítě. Odjeli jsme spolu na dovolenou a po návratu mi bez něho bylo tak strašně moc špatně, ani jsem nemohla nic pořádně dělat a nepřemýšlela jsem o nikom jiném. Pomyslela jsem si jaké by bylo zůstat s ním. Týden nato jsme se viděli u mě doma a večer jsme si promluvili o tom, co opravdu chceme. Po čase se rozhodl, že svou přítelkyni, se kterou už nežije opustí a budeme žít spolu. Moc dobře mi kvůli tomu nebylo a připadala jsem si jako svině, která rozbila rodinu. V lednu jsem zjistila, že jsem těhotná. Zapoměla jsem si vzít jednu antikoncepci a bylo to! On s tím vůbec nepočítal. Dohodli jsme se, že půjdu na potrat a dítě si pořídíme až tak za 5 let, což se mi zdálo rozumné. Dostala jsem peníze a on se znovu vrátil k přítelkyni. Sama sebe jsem přesvědčovala, že to dítě nechci a že není ještě ten správný čas, ale hluboko uvnitř jsem cítila něco jiného. Přítele jsem prosila, aby hned odešel a šel žít se mnou, že ho moc miluju a nedokážu si představit život bez něho. Co přišlo ale potom bylo tak obrovské zklamání, které už v životě zažít nechci. Začalo z něho padat, jak se s přítelkyní na dítěti domlouvali a to byl konec. Sama jsem cítila, jak své dítě strašně moc chci a jsem za něho ráda. Připadalo mi to nespravedlivé a hlavně za nic nemohlo. Přítelovi jsem o tom pověděla, jeho reakci jsem nechápala. Stále se vracel k NÍ. Skoro na konci měsíce jsem si došla k doktorovi a tam jsem udělala největší chybu. Na své dítě jsem se podívala. Udělalo to se mnou strašně moc. Den na to jsem šla na potrat a když jsem šla do nemocnice, omluvila jsem se svému nenarozenému dítěti za to, co se mu chystám udělat. Řekla jsem mu, že ho mám ráda a že si na něho počkám a ať mi přijde v jinou, vhodnější dobu. Přítel se se mnou rozešel. Přirozeně dal přednost své přítelkyni doma a otevřelo mi to oči, on s ní totiž pořád žije. Pro mě to je teď to největší ponaučení v životě. Vím, že důvěřovat už nikomu nebudu a do dalšího vztahu se bojím vstoupit. Tohle pro mě bylo strašně moc velké zklamání. Navzdory tomu, co mi udělal ho stále miluju, ale vím, že už nic nebude, jako předtím a bojím se, jak zareaguje můj nový, budoucí přítel na to, co jsem ve svých 23 letech provedla. Zpátky to už nikdy nevrátím a ponesu si to celý život, on těžko.