Lucka

Včera jsem byla na potratu a bylo to úplně v pohodě. Ženský co tady píšou, jak jsou úplně “ztracené a prázdné“ by se měly zamyslet nejdříve samy nad sebou a poté by se měly zamyslet nad tím, co sem psát a co ne. Zbytečně takhle děsíte dívky, které na potrat jdou, buď ať už musí, nebo samy chtějí. Já byla zářný příklad člověka, který si předtím přečetl všechny tyhle hloupé komentáře a šel tam vystresovaný. Skutečnost? Miniinterupce: Přijdete tam, dají vám kanylu s infúzí, pošlou vás na sál, uspí vás, probudíte se když odjíždíte ze sálu, tři hodiny si poležíte/pospíte, dáte si jídlo a jdete domů. Břicho mě bolelo asi tak, jako když mám zácpu a to jenom vždy minutu v intervalech po půl hodině. A nějaké psychické problémy a výčitky? Když to má ženská v hlavě srovnané a ví, co chce, tak ji nic takového nečeká. Pokud máte pocit "prázdného břicha a ztraceného dítěte" či co, zjevně jste to udělat nechtěla a tedy udělat neměla (samozřejmě vyjma zdravotních komplikací). A řeči typu: "To nevadí, že nemáte peníze, ani práci, ani byt, ani partnera, vždycky se to dá zvládnout!", jsou největší kecy. Takže konec strašení! Holky je to v pohodě, není se čeho bát.

Pozn. Zkušenost autorky je individuální. Autorky stránek se s ní neztotožňují.