Beruška

Otěhotněla jsem ve svých 48 letech naprosto neplánovaně s pocitem, že se už nic nemůže stát. A stalo se - lékař se k tomu vyjádřil ve smyslu, že jsem hříčka přírody. Mám dvě odrostlé děti (25,16), cítím se mnohem mladší a i okolí říká, že mnohem mladší vypadám. S manželem jsme situaci probrali, byla jsem ochotna připustit si, že bych dítě byla schopna donosit, porodit i vychovat, a v době, kdy by mu bylo 12, já bych měla 60. Okamžitě jsem všechny vtíravé pocity na další mateřství zavrhla a řekla si, že je to čirá šílenost. Rozhodla jsem se pro UPT v co nejkratším termínu, abych potlačila všechny myšlenky na další mateřství. Dnes, po několika dnech miniinterrupce, jsem v depresi, mám výčitky a jsem na dně. Nedokázala jsem si vážit toho, že mi příroda nabídla pravděpodobně už poslední šanci... nevím, kdy se z toho vzpamatuju...