Týna

Asi po půl roce snažení, kdy jsem měla pocit, že se se mnou něco děje, jsem si udělala test a konečně dvě čárky! Obrovská radost, konečně přišel okamžik, na který jsem se podvědomě připravovala..oznámit mýmu milýmu, že budeme máma a táta. Oba jsme se strašně těšili, byl to nepopsatelný pocit, nosit v břiše naše miminko. Koncem 7tt jsem začala mírně špinit, pak křeče, mírná bolest, mírné krvácení. Raději jsem zůstala celý den v posteli. Večer bolest neustávala, tak jsme se rozhodli, pro klid, zajet na pohotovost. Pan doktor mi při vyšetřování ultrazvukem jen tak mimochodem řekl, že to těhotenství se nevyvíjí, tak jak by mělo, že je u konce a že zítra mám přijít na revizi dělohy. To už jsem silně krvácela. Nepochopím, proč člověk bez minimální známky empatie pracuje v tak křehkém oboru. Je to pro mě i partnera těžká situace, věřím tomu, že se se ztrátou brzy vyrovnáme. Na revizi dělohy zatím nejdu, počkám pár dní a půjdu na kontrolu ke své lékařce, která zjistí, jestli bude lékařský zásah potřeba. To je můj, vlastně náš příběh. Snad se bolest brzy zahojí.