Anet

Taky se podelim o svou zkusenost. Miminko jsem chtela uz dlouho, asi 3mesice po vysazeni antikoncepce jsem otehotnela. Kdyz mi vysel pozitivni test, nemohla jsem tomu uverit, mela jsem silenou radost. Zacalo teseni..bohuzel mi dlouho nevydrzelo. Mela jsem stres v praci, mamku jsem v te dobe mela v nemocnici, byla po tezke operaci srdce, starala jsem se o svou domacnost a i o jeji a vzalo si to dan. V praci jsem zacala krvacet. Jela jsem ke svemu gynelologovi. Nikdy nezapomenu na ty slova, ktera mi rekl..pry, kdyz to nema byt, nebude to. Jste mlada, budete mit jeste deti.
V nemocnici jsem byla 5dnu. Krvaceni pomalu ustavalo, bohuzel po 3dnech prisly bolesti. Doktory jsem musela temer prosit, aby mi udelaly kontrolni ultrazvuk. Pri prohlidce mi doktor rika: "Ja tu nic nevidim, byla jste vubec tehotna?" Takovym zpusobem jsem se dozvedela, ze jsem potratila. I sestry mi prisly necitlive, strasne se divily, ze brecim.
Po potratu jsem nemohla videt miminka, tehotne zeny ve mne vyvolavaly bolest, slzy, smutek. Strasne dlouho mi trvalo, nez jsem se jakz takz dostala do stadia, ze jsem si aspon trochu zacala uzivat zase zivot. Nemela jsem na nic naladu, prepadaly me stavy smutku a uzkosti..jako na potvoru se kolem me vsichni vyskotovaly s detma a budouci maminky. Uz je to rok. Stale se nam nedari znovu otehotnet a pritom bych si to tak prala. Zavidim tem zenam, ktere tehotne jsou a doufam, ze se brzy stesti usmeje i na me. Jen chci rict, ze i kdyz je to rok, tu bolest v sobe stale mam, je tezke na to nemyslet.