Lucie

Jak bych začla? No asi tak že se o miminko pokoušíme něco přes rok. Po vysazení antiny jsem otěhotně circa po 3 měsících, to byla radost, ale né na dlouho v sedmém týdnu jsem začala krvácet a následně samovolně potratila. Po návštěvě gynekologa, který mě ujistil že pokud není s plodem něco v pořádku tak to prostě tělo nepříjme. Doporučil mi tři měsíční pauzu, pro mě strašně dlouhá doba. Po 4 měsících od samovolného potratu se mi zdál sen, ve kterém jsem prožila úžasný sex:-) Ve snáři jsem se dočetla že to značí plodnost, výkonnost, početí. Hned ráno jsem si udělala tt a byly na něm dvě čárky a já byla opět šťastná:-) Ale..i toto štěstí, jako u prvního skončilo v sedmém týdnu:-((( Opět kolotoč návštěv u gynekologa..Už jsem si moc jako žena nevěřila:-( Ale doporučil mi užívat Duphaston s tím, že není možné aby se to pro tentokrát nepovedlo. Jupííí, opět po třech měsících těhotná, ale obavy v těhu byly strašné, když se přehoupl ten prokletý sedmý týden a já už držela v ruce DVD s ultrazvukem, kde byla vidět i srdeční akce a pohyb plodu a těhotenskou průkazku, říkala jsem si že už je to dobré, že to teď dotáhnu do porodu:-) A byla jsem opět šťastná. V devátém týdnu jsem začala špinit, s panickou hrůzou jsem letěla na pohotovost, kde mi bylo řečeno že miminko je v pořádku a že prospívá a krvácení se oběvit v těhu může. Uklidnilo mě to. Po týdnu lečení ascorutinem krvácení nespřestávalo a já na večer dostala do podbřišku křeče jako blázen.Na druhý den u dr. bylo vše v pořádku...Ale ten den kdy mi můj lékař řekl že je vše jak má být mě večer odvezla rychlá zachranná služka do nemocnice s příšernými křečemi a masivním krvácením. Při vyšetření ještě byla vidět akce srdíčka, ale dr. na pohotovosti mi řekla že to vypadá na průběh potratu a že ráno budou moudřejší..Čekala mě bezesná noc. Ráno na ultrazvuku mi lékař oznámil že srdénko nebije a já se zhroutila:-( Asi za hodinku mě brali na sál na vyčištění a převezli na pokoj. Ten pocit byl hrozný, prázdný, divný, slovy nepopsatelný..Sestřičky byly úžasné, hodné. Ale vadilo mi že mě dali na pokoj s ženami co si přijeli potratit jen protože se jim to nehodilo:-( a příjemně se u toho bavily, což mi rvalo uši a spouštělo slzy bolesti..Až je jedna paní co mě viděla uplakanou řekla ať o tom nemluví že já jsem docela jiný případ, té paní jsem za to vděčná, narozdíl od těch druhých jí to došlo, proč asi pláču.-( Proto, kdykoliv pojede na interrupci nikdy se o tom nebyvte nahlas, nikdy nevíte s kým ležíte na pokoji, a co prožívá..Byly to muka. momentálně čekám na vyšetření na hematologii a uvidíme co dál..Ale připadám si odepsaně, tak že jsem jako žena zklamala..Ale mám užasného manžela, který mě drží. Má mé velké dík:-)