Nella

Když jsem si pročítala všechny příběhy říkala jsem si, že jsou všechny hrozně smutné a ráda bych se podělila i o ten svůj. Vždycky jsem byla velice zodpovědná a i k otázkám ochrany a sexu celkově jsem tak přistupovala, o to větší zděšení nastalo když jsem zjistila že jsem těhotná. Je to asi těžké pochopit, ale já děti nechci, nikdy jsem je nechtěla a patrně už ani nikdy chtít nebudu. Né že bych je vyloženě neměla ráda, v zásadě mi nevadí ovšem pokud nejsou moje.

Rozhodnutí jít na potrat bylo naprosto jasné a ani na chvilku jsem o tom nezapochybovala. Daleko horší než samotná interrupce pro mě bylo samotné těhotenství v životě už jsem nikdy nezažila tolik negativních pocitů najednou. Bylo tam zklamání, pocit zoufalství, selhání, naštvání....když jsem se probudila z narkozy všechny tyto pocity odešly a konečně jsem to byla zase já....chápu, že mě zřejmě většina žen odsoudí jako mrchu nebo chudinku a podobně, ale já jsem se svým životem spokojená....nic totiž není černobílé a nemusí to být tak strašné jak se všude píše...