Zuzana

Jsem v 34.tt a místo, abych si naplno užívala čekání na příchod miminka, myslím na holčičku Karolínku, o kterou jsme přišli 18.8.2009. Z prvního manželství mám doma 11 letou slečnu, která je sice vážně nemocná, ale je chytrá a nesmírně šikovná, nikdo by do ní neřekl, že je nemocná, má cystickou fibrozu.

Když mi v roce 2009 vyšel pozitivní těhotenský test, byli jsme se současným manželem nesmírně šťastní, o miminko jsme se snažili cca rok, vůbec jsme si nepřipouštěli nějaké komplikace. Těhotenství probíhalo normálně, bohužel patřím k těm ženám co první týdny silně zvrací ,takže jsem do 15.tt těhotenství zhubla 12 kg, protože jsem neudržela téměř žádné jídlo ani pití. Ale můj gynekolog to neřešil. Kvůli mé genetické zátěži jsme navštívili genetika, manželovi udělali screening a zjistili, že není nosičem CF mutace a tak hrozí,že by se nám narodilo dítě s CF.

Bohužel jsme se nechali přesvědčit, že pro jistotu bych si měla nechat odebrat plodovou vodu. Šla jsem na odběr v 15.tt, protože mě tak lékaři objednali a já neměla důvod pochybovat o jejich rozhodnutí. Ještě před zákrokem jsem měla pochybnosti, ale nakonec jsem si řekla, že riziko je vlastně minimální. Při odběru lékař zmínil, že mám málo plodovky, ale přesto ji odebral. Odjela jsem domů a ležela podle doporučení, všechno probíhalo normálně, žádné krvácení. Další týden jsem šla na kontrolu ke svému gynekologovi a ten mi řekl,že je miminko v pořádku a že pěkně roste. Za 3 týdny jsem šla znova a zas bylo všchno o.k., vždy dělal ultrazvuk.

Další týden jsem jela na tzv. velký ultrazvuk, vzala jsem sebou starší dceru, protože chtěla vidět sestřičku, a najednou rána, lékařka se tvářila vážně, zavolala kolegyni, která znova zkontrolovala ultrazvukem miminko a pak mi oznámili,že maličké netluče srdíčko a to už cca od 16.tt. Nevěděla jsem co dělat, vedle mě seděla vyděšená 9 letá holčička, mně tekly slzy a měla jsem pocit, že se sesypal svět. Dokázala jsem se udržel, zavolala švagrovi, aby dojel pro dceru, protože manžel byl v zahraničí, a pak jsem nastoupila na gynekologické oddělení.

Manžel přejel hranice a hned volal jak jsme dopadli na ultrazvuku, chtěla jsem aby zastavil a on se rozčílil, že nezastaví,že spěchá domů a jestli je malá postižená, tak to přežijeme, že se nic neděje, tak jsem mu jen řekla, že malá umřela. Plakal, byli jsme spolu na telefonu celou noc. Byla jsem si jistá,že jsem v průběhu noci cítila pohyby miminka a tak jsem ráno požádala o kontrolní ultrazvuk, bez řečí mi ho udělali, byl u toho primář a 3 další doktoři, potvrdili tu hroznou zprávu, primář mi vysvětlil co se bude dít a vpíchli mi jakousi látku přes břicho do dělohy, porod se rozjel okamžitě bylo 8,45 h v 10,45 jsem na nadstandartním pokoji, kam mě uložili bezplatně, abych nemusela být na pokoji s maminkami čekatelkami nebo po porodu, za asistence nesmírně hodné porodní asistentky jsem Karolínku porodila.

Kdybych chtěla mohla jsem ji i vidět, ale nedoporučili mi to a do dneška nevím, jestli to bylo nebo nebylo dobře, že jsem ji neviděla. Manžel naštěstí došel 5 minut po té, co jsem porodila, to už byla Karolínka pryč. Oba jsme byli zoufalí. Odvezli mě na číštění na sál, pak zpátky na pokoj, kde čekal manžel. Od té doby prožívám své soukromé peklo, kdybych se rozhodla nepodstoupit odběr plodové vody třeba by Karolínka žila. Den po návratu z nemocnice nám přišly výsledky z odběru, byla úplně zdravá a dokonce ani nebyla nosičkou mutace CF, jaká ironie.

Vyměnila jsem gynekologa, protože podle pitvy jsem v sobě malou nosila 6 týdnů mrtvou a díky tomu jsem měla na mále kvůli otravě krve, protože tělo miminko nechtělo samo pustit. Jenže v průběhu těch 6 týdnů jsem byla 2x u svého gynekologa na ultrazvuku a on tvrdil, že je malá v pořádku a jak hezky roste. Díky dlouhé době od chvíle úmrtí nebylo možné zjistit, proč vlastně umřela. Ale podle datování, kdy patolog řekl, že jí bylo 15.tt, tak to odpovídá odběru plodovky, což byla jedna z možností.

Napsala jsem román, ale doufám, že díky tomu, že jsem se tu svěřila, opadne strach a začnu se pořádně těšit na drobečka co nosím pod srdcem. Je to holčička, jmenuje se Amálka:-) Na Karolínku nikdy nezapomenu.