Hanka

Spontánní potrat... Ano,i já ho prožila. Jakmile jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, byl to šok. Nic jsme neplánovali, jenže poté, co mi týden meškala MS jsem si udělala test a byl pozitivní. Přítel byl nadšený a já posléze taky. Plány, kde bude, co koupíme, vyhlídnuté věcičky neutrálních barev. A všechno zbytečně. Na začátku 11 tt jsem začala krvácet. Okamžitě jsme jeli do nemocnice, kde mi udělali ultrazvuk. Dítě se přestalo vyvíjet na začátku 9 tt. Nebyla vidět srdeční činnost. Když jsem ležela na lehátku ultrazvuku a koukala na obrazovku...viděla jsem hlavičku, ručičky i nožičky, dokonce i očička. A pak mi doktorka řekla, že už nežije. Bylo to, jako bych měla teď hned na místě umřít.
Ono se řekne- vždyť jste to nemohla tolik prožívat, nebylo to tak dlouho, co jste se to dozvěděla. Jenže..i když bylo dítě neplánované, ten pocit, že jsem 2 týdny mluvila na bříško, kde jsem nosila mrtvé dítě. Pocit, že jsem nebyla ani schopná donosit dítě. Výčitky, smutek, výčitky, smutek a dokonce i závist při pohledu na ženy s bříškem. Už jsem 3. týden po revizi. Nedávno u mě byla návštěva, sestra se svojí malou. Když jsem ji viděla, jak se usmívá.. Ne, ještě jsem se z toho nedostala. Ale věřím, že se z toho dostanu. A že bude další miminko. A taky věřím, že na našeho mimozemšt'ánka nikdy nezapomeneme. A že se jednou potkáme v nebíčku...