Denisa

Ahoj, taky jsem nedávno podstoupila potrat, mě také donutily okolnosti. Žiji už rok v Řecku, našla jsem si tady před 10 měsíci přítele..ano je to Řek... tzn.žarlivý, ale o tom nechci mluvit... Každopádně si myslel, že jsem ho podvedla a děťátko není jeho. Dostala jsem ultimatum, buď to malý nebo on... I když ze začátku jsem se rozhodla pro to malý a odstěhovala jsem se od něj a šla do práce, kde jsem bydlela v jednom pokoji. Stále jsem byla v Řecku. Musela bych se ale vrátit do Čech, kde bych neměla nárok na mateřskou dovolenou, jelikož jsem dlužník na pojišťovně. Abych dodala, svého přítele opravdu miluji a vím, že to malý bylo jeho. Před několika dny jsem postoupila potrat. Cítím se hodně zle, stále brečím, chci pít, chci něco dělat a zároveň nic nedělat. Stále přemýšlím o tom miminku, zdá se mi o něm, jak by asi vypadal nebo vypadala... Nedokáži se toho zbavit, teď už vím, že v příteli oporu nemam ...jsem sama 2 000 km od moji rodiny...bez přátel.. teď dokáži říct, že i bez přítele. Nedokáži mu odpustit, ze jsem tohle musela podstoupit... a on ???????? Nedělá nic, aby mi bylo jen trochu lepe. Pro všechny maminky, co přemýšlí o potratu: "Nedělejte to... A hlavně NE kvůli chlapovi." I když Vám vaše okolí- tak jako mně bude říkat, ze je to "normální" a potom vše OK, není to pravda. Kdybych dokázala vrátit čas ...NIKDY.... Teď vím, že bych to zvládla. A zvládne to každá, protože to miminko si nezaslouží spláchnout do toalety.... chce žít jako každý jiný. Teď vím, že jsem udělala neodpustitelnou chybu, která nejde napravit. Pro všechny, které se rozhodují, jestli jít či nejít na..... Nedělejte to.....