Pocit viny

Pocit viny závisí na míře, v níž si jedinec uvědomuje svůj podíl na poškození dítěte, sebe sama, rodiny a Boha. Toto vědomí má biologický, společenský a duchovní rozměr.

- Biologická složka. Vinu můžeme považovat za zabudovaný biologický mechanismus sloužící k ochraně druhu. Objevuje se spontánně, jako přirozený důsledek toho, kdykoliv zabijeme či poškodíme jinou lidskou bytost nebo jinak narušíme přežití našeho druhu.

- Společenský rozměr viny. Množství viny silně závisí na přesvědčeních, která dotyčná osoba ohledně dítěte, interrupce a svého podílu na ztrátě chová. Tato přesvědčení jsou neustále formována v konverzaci mezi dotyčnou ženou a jejími blízkými a prostřednictvím diskuzí vedených ve společnosti ohledně potratů, ceny lidského života apod.

- Duchovní rozměr. Žena či muž si v sobě nosí vinu za to, že narušili pro dítě připravený boží plán a přispěli tak ke zničení krásné součásti božího stvoření.

Vina je nepříjemný pocit, jemuž se obtížně čelí. Lidé se s ní mohou snažit vyrovnat nepřímo, ať už jejím odmítáním, nebo hledáním rozptýlení.

< Neukončený smutek
Strach >