Neukončený smutek

Ukončení těhotenství všech typů představuje důležitou osobní ztrátu. Mezi rodiči a dítětem existuje již od prvních týdnů těhotenství silná vazba, která je interrupcí zničena. Smutek je nezbytný k tomu, aby umožnil rodiči přerušit emocionální vazby k dítěti. Smutek je v tomto smyslu nutný u každé osobní ztráty. V případě ztráty těhotenství a zvlášť aborce, je prožitek smutku zkomplikován z následujících důvodů:

- Vizuální a hmatový vjem těla zemřelého je důležitou součástí truchlení. Ujišťuje truchlícího o tom, že zemřelý je vskutku mrtvý, takže truchlící může eventuálně připustit smrt ztracené osoby také ve svém vědomí. V případě většiny interrupcí je nemožné vidět či držet tělo dítěte, proto rodiče mohou mít potíže si jeho smrt uvědomit.

- Je těžší truchlit nad ztrátou osoby, na jejíž smrti jsme měli podíl. Podíl rodičů na smrti dítěte je v případě aborce evidentní. Podíl na smrti si však připisují často i ti rodiče, kteří potratili spontánně, často tento podíl spatřují ve svém životním stylu nebo myšlenkách, které je v souvislosti s dítětem v průběhu těhotenství napadaly.

- Aby byl člověk s to podstoupit aborci, musí nejdřív ve své mysli dítě odlidštit, tj. myslet na ně jako na shluk buněk či zárodek, ne jako na osobu. Společnost tento trend nazývat plod "shlukem buněk" podporuje. Truchlit pro shluk buněk či tělesných tkání je ale nemožné. Lidé potřebují truchlit nad ztrátou reálné osoby, ale potracené dítě jako reálná osoba vnímáno není.

- Pokud mají rodiče připustit , že aborce pro ně znamenala značnou osobní ztrátu, musí také připustit vnímání sebe sama jako lidí, kteří se podíleli na smrti lidské osoby, vlastního dítěte.

- Truchlení nad potraceným dítětem není společensky uznáno ani podporováno, a proto rodičům není přána podpora a soucit. Truchlení nad aborcí a zármutek mohou být považovány za nenormální. Potrat je úmrtí, o němž lidé neradi mluví, a dělá se z něj tajemství. Společenské rituály, které by podporovaly proces truchlení, zde neexistují.

- Truchlení je ztíženo, má- li truchlící k zesnulému ambivalentní (kladný i záporný vztah), jak je tomu u interrupce. Je snažší truchlit pro chtěné dítě, než pro dítě odmítané.

Neukončený smutek může být považován za konflikt psychologický, který se projevuje v různých formách. Je to neukončený biologický, psychologický a duchovní proces. Neuzavřené cykly mají sklon působit nerovnováhu. Jedním z projevů může být deprese. Je-li vážná může vést k sebevražedným myšlenkám a chování. Deprese ovlivňuje nejen mezilidské vztahy, ale i tělesné funkce, kromě jiného narušuje imunitní systém, což může vysvětlovat, proč po aborci zpravidla vzroste frekvence návštěv lékaře.

Pocit viny >