Markéta

Myslím, že jsem tu jedna z mála s pozitivní zkušeností. Přes dvěma měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo z jedné nechráněné noci s mým dlouhodobým partnerem se kterým jednou plánuji rodinu. To zjištění bylo příšerné. Břečela jsem, cítila jsem, ze mě moje tělo zradilo. Že to tak nechci. Srovnala bych to s nečekaným rozchodem nebo rozvodem rodičů. Velice nepříjemné chvíle. A přítel mě neskutečně podržel. Oba studujeme a rychle jsme se dohodli, ze si to nezvladneme nechat. Ze dítě jednou chceme, doufáme, ze budeme mít možnost. Ale teď to nezvladneme. Nechceme, aby dítě jakkoli stradalo. Pokud ho jednou budeme mít chceme mu dat vše, co můžeme. Chceme být vyzralý, abychom mu nepusobili psychické újmy a vychovali jej nejlepe. Navíc jsem měla strach, abych plod nepoškodila, protože dělám chemickou vysokou školu, kde se setkam s velmi nebezpečnými chemikáliemi. Dohodli jsme se na UPT a já si hledala jakou cestu zvolit. Musela jsem procist šílený diskuze na modrém komiku apod., což nikomu nepreju. Celou noc jsem nespala, brecela a celkově prožívala hrozný muka. V tuhle chvíli jsem byla na přítele naštvaná, protoze on spal. Celkove se netrapil tak jako já. Což si myslim zpětne, ze bylo dobře. On vydržel celou dobu racionální. Chtěla jsem to už mít pryč a aby to bylo zas jako dřív. Pořád jsem brecela. A takhle jsem si opravdu nepředstavovala, ze by mělo zjištění těhotenství vypadat. Nakonec jsme se rozhodli pro farmakologicke přerušení těhotenství. Ano, je to dražší a jsou tu rizika, ze to nevyjde. Ale představa toho, ze nepůjdu pod narkozu a nebude to takový trápení mi vyhovovala mnohem víc. Samozřejmě jsem měla strach, abych byla v pořádku. Zdálo se mi, ze zdravotní rizika jsou při této volbě menší. A na tom mi záleželo především. Pak mě čekala prohlídka na gyndě. Musím říct, ze mám skvělého doktora, který měl pochopení. Já měla šílený strach z toho, jak to vezme. Na druhou stranu si říkám, že se možná měl víc ptát, že možná jiné ženy by byly rady za info a pak by si to třeba rozmyslely. Ale pro mě byl každý den, kdy jsem to měla v břiše hrůzným trápením. Na potrat jsem šla do Motola. Velmi nepříjemné bylo nahlasovani se na kartotece, kde není žádné soukromí a to, proč tam jdete musíte říct pred ostatními. Ale to jsem překonala a nesetkala jsem se s žádným opovrzenim. Pak jsem zaplatila, slupla první 2 pilulky a šla domu. Abych pravdu řekla, úplně si po 2 měsících tyto detaily už nepamatuju. Nebylo mi příjemné to, ze mě ostatní mohou hodnotit. Myslet si o mě hrozny věci a tak. Ale doktoři a sestřičky byly velice příjemní. Za to jim moc děkuji. Myslím, ze kdyby to tak nebylo, muzu mít psychické problémy. Po dvou dnech jsem přišla znovu, slupla poslední pilulku. Tentokrát jsem si vzala přítele, protože jsem četla, ze spoustě žen bylo hodně zle. Mě asi za půl hodky začalo jen bolet břicho jako při menstruaci. A krvácení se mi spustilo až doma cca po 2 hodinách. Proběhlo to jako normální menses ani si nejsem jistá, zda jsem viděla embryo, čím všichni straší. Vše byly jen takové krevní sraženiny jako vzdy. Dokonce jsem zvládla ten den hned cestu 3 hodky vlakem a další den 6 hodin v autě. Ani jsem si nevzala nic na bolest po celou dobu, bála jsem se možné interakce mezi slozenim těch pilulek. Bylo to úplně v pohodě. A já byla šťastná, že už se toho zbavim. Je hrozny to tak říct, ale já to takhle proste cítila. Po 10 dnech, což je o 4 dny driv než se doporučuje, jsem šla na kontrolu. Už jsem nekrvacela a tak jsem myslela, ze už je to Ok a chtěla jsem to mít potvrzené. Přeci jen ještě hrozilo, že to nevyšlo a je to tam stále. A já chci vždycky vše hned a rychle. Doktor tam ale ještě něco našel, což byl velký zásah do moji suverenity. Z toho mi bylo hodně smutno a znovu jsem měla strach. Musím říct, ze pritel byl celou dobu skvělý. Za týden jsem tam zase šla znova a ultrazvuk už byl čistý. Za 3 týdny jsem pak dostala menstruaci, která byla silnější a bolestivejsi. Teď už je ale vše zase v pořádku. Teď bych si rada nechala zavést telisko. Jsem vděčná za tento průběh a za to, jak jsem se rozhodla. Za to, ze jsme na to měli s partnerem stejný názor a za to, ze jsme to zvládli a vydrzeli to společně. Myslím, ze nás to nijak neovlivnilo. Pro partnera byly zkouška ty hormonální změny, který byly znát. Změnilo se to, ze si sávám teď větší pozor, protože určitě to už nechci zažít znova. Musím říct, ze jsem měla chvilky, kdy jsem pochybovala a bylo mi to líto. Prozradím tady, co mi pomohlo pro klid na duši. S tou naší malou dusičkou, kterou si nás vybrala, jsem se dohodla a poprosila ji. Jsem ji moc vděčná, že nám dala důvěru. Ale pro nás všechny bude lepší, když ještě pockame. Ji bude lip ještě nahoře a my zatím během par let vytvoříme lepší životní podmínky pro nás všechny. A budeme radi a velice vděčni, pokud si nás vybere znova. Dáme ji všechno a podruhé už ji neposleme zpět. Už teď ji moc milujeme. Když si tohle opakuji mám klid a věřím, ze i dal bude nás život pokračovat tak, jak má. Vím, ze pokud bych se to rozhodla neukončit, tak bych se trápila a udelala to kvůli tlaku okolí a nebylo mi to moje rozhodnutí. Takhle jsem v pořádku s mou volbou a vím, ze to opravdu bylo to, co jsem chtěla já. A věřím a doufám, že se k nám jednoho dne vrátí. Vzdy záleží jen na tom, co chcete vy samy.