Markéta

Ahoj, ráda bych se podělila i se svým příběhem. Antikoncepci neberu už přes rok, nebylo to rozhodnutí nijak neuvážené, ale jediná alternativa, které mě zbavila zánětů močového měchýře. Měla jsem je pomalu každý měsíc a žádné léky nezabírali. Nakonec jsem šla k jedné čínské medičce, která dává přednost řešit věci přírodně. Ačkoliv jsem od ní odcházela s vědomím, že to bylo zbytečné jsem se rozhodla přestat brát HA a musím uznat, že od té doby mám klid. S přítelem jsme to sice vždy ohlídali, ale jednoho dne jsem zjistila, že jsem těhotná. Bohužel je mi 20 let studuji a s přítelem jsme se rozešli dřív než jsem zjistila, že jsem těhotná. Nerozešli jsme se v dobrém a věděla jsem, že rozhodně s ním nechci žít natož ho informovat o těhotenství. Nakonec jsem mu, ale napsala a oznámila tu novinu doufala jsem že když rodiče mě nutí do potratu, že snad aspoň on bude stát při mě. Bohužel napsal zbav se toho! což mě ponořilo ještě víc na dno jelikož jsem zásadně proti interupci. Když jsem přišla ke gynekoložce zhroutila jsem se u ní brečela jsem a nevěděla co mám dělat byla jsem sice jen v 5tt, ale i přesto to pro mě už byl zázrak a něco co né každá žena může mít. Rodiče mi řekli že je to moje volba, ale ať nečekám od nich podporu, ale co má dělat studentka, která jde akorát občas na brigádu a nemá přítele, který by jí zabezpečil ani by od státu nedostala žádnou podporu, protože přeci nikdy nepracovala? Brečela jsem celý týden, protože jsem věděla, že interupce je nevyhnutelná z logického hlediska, nechci přivést dítě na svět, kde by nemělo možnost být zabezpečené, přesto mě srdce bolí nad pomyšlením co jsem to provedla. Když jsem šla k doktorce a z brekem oznámila, že jsem rozhodnutá a že nevím kterou variantu, doporučila mi operační zákrok, jelikož tam mě uspí a je během chvilky po všem, kdežto u prášku to žena velmi prožívá a jelikož já byla psychicky na dně rozhodla jsem se pro tuto variantu. Měla jsem sice blíž Libereckou nemocnici, ale protože je mi známo přístup lékařů i sestřiček rozhodla jsem se podle diskuzí jít raději do Jablonce, kde musím uznat všichni byli milý a nikdo nepřiléval oheň do rány ba naopak. Jsem týden po zákroku a musím uznat, že se cítím dobře, ačkoli jsem uzavřená nekomunikuji pomalu ani s přáteli protože jsem raději doma a snažím se spát a nějak se s tím vyrovnat. Mou výhodou je že to ví jen málo lidí a to jen dvě nejlepší kamarádky, bývalí přítel a rodiče takže se mě nikdo ani neptá jak se mám nebo podobné věci. Věřím, že si tuto ztrátu ponesu celý život a velmi mě to ovlivní přesto se snažím jít dál a naopak než se litovat a nebo si cokoli vyčítat, si říkám, že jsem to udělala z nějakého důvodu a mám teď možnost žít s vědomím, že musím být opatrnější. Proto bych chtěla všem ženám a dívkám vzkázat, že není všem dnům konec a každá jsme se rozhodli z nějakého důvodu, nesnažte se tím užírat a nebo přemýšlet co by teď mohlo být kdyby jste si dítě nechala, naopak si musíte říkat co jste teď získala a co vám tato zkušenost dala. Já například vím, že se začnu víc chránit, že teď žádného přítele nechci a zaměřím se na sebe protože, sex je pro mě aktuálně věc která by mi to akorát připomínala. Dnes začínám jinak ráno jsem vstala dala si sprchu a za chvilku vyrážím na výlet s přáteli do přírody. To že jsem toto napsala mi dává to, že jsem to ze sebe vše dostala a kdykoli začnu opět pochybovat o mém rozhodnutí přečtu si toto a budu vědět, že jsem udělala správně. Snad tento dlouhý článek vám dodal aspoň část mé odvahy a pokusíte se s tím i vy vypořádat. Jsme totiž všechny mladé, krásné a žádná žena ať už vdaná, rozvedená nebo ještě nepolíbená životem by se neměla trápit, ale naopak ze svého života vytěžit to nejvíc.