Tereza

Otěhotněla jsem 9mesicu po druhem porodu. Oba porody byly ukončeny císařským řezem. Přepadl me hrozny strach a bezmoc co mam dělat. Přítel nechal rozhodnuti na me, i když vím, ze by si klidně třetí dítě nechal.. Ja taky kdybych predtim rodila přirozené. Hlavou se mi honily myšlenky, ze to nemusí dopadnout dobře, protože každy kdo ma víc děti ví, ze nejde se nenamahat a šetřit v těhotenství, když mate malé děti a přítele nebo manžela věcně v práci. V mem přijde přítel nefunguje ani když je doma, ze by přišel vzal si děti a ja mohla odpočívat. Hraje si se starším čímž mi moc nepomáhá, ale to je uz jiny příběh. Peněz taky nemáme nazbyt, hypotéka, dvě děti, většinu věci na splátky no hrozny. Byla jsem u dvou gynekologu první me sparil hned jak jsem mu řekla, ze jsem těhotná aniž v se zeptal na cokoliv řekl, ze v dnešní době je normální mít tři děti sekci (císařem) když jsem mu řekla, ze bych chtěla vědět v jakem stavu mam jizvy aby mi nepraskla nebo abych nemusela devět měsíců ležet v nemocnici mi řekl, ze to teď nepozná to z v průběhu. Proste me slušně řečeno poslal do haje. Našla jsem si tedy jiného staršího pana, který me potrat doporučil Holt stará škola nebo nevím. Každopádně dneska si to strašně vycitam, bylo to nejtěžší rozhodnuti v mem životě, větší bolest jsem nezažila vrátit čas risknu všechno. Rozhodovala jsem se pod hroznym tlakem svým vlastním tlakem. Mela jsem šílené migrény brala prášky, pila jsem alkohol nejdřív nevědomé pak i uz vědomě( nejsem alkoholik, ale par piv jsem si dala)kdyby se tohle nestalo a nevzala jsem tolik prášku a nevykourila několik krabicek cigaret asi bych z nemocnice odešla, ale přepadli me myšlenky co když mimi nebude zdravé diky me a co by bylo s mými dětmi kdyby se mi něco stalo. Chtěla jsem si to jakkoliv omluvit ve své hlavě, vypovídat se někomu kdo by to pochopil jak bych ja chtěla, ale nikdo mi tohle nedal ani nemohl člověk to musí prekousnout sám, je to tak strašně těžký, ze obdivuji ženy, které byly několikrát dobrovolně. Ja uz bych nikdy nechtěla těn pocit zažít mam pocit, ze sem to ani nemůžu napsat co. Nejhorší je, ze jsem typ člověka, který si mysli, ze si ho děti vybírají sami a ja ho nechala zabit. Nevím jestli se s tímhle někdy vyrovnam, myslím, ze ne, proto si to každá rozmyslete, jak jen nejlíp to dokážete, protože jsou věci, které nejdou vrátit zpět. V mě případě jsem se rozhodovala se strachem co by, kdyby. Kdybych mela po druhem porodu aspoň rok, rok a pul na přerušení bych nesla, vyděsila me takhle krátká doba. Kdyby me přítel víc pomáhal. Kdyby, kdyby.. Ne nadarmo se říká, ze ženská když nemůže, tak zvládne ještě jednou tolik. Vrátit čas a mít rozum co dnes. U me je to zatím čerstvý snad to časem preboli