zdenka

Dnes jsem byla take na upt. Vsichni se tu omlouvaji sami pred sebou to trosku nechapu. Kazda z nas se muze rozhodnout a musi si uvedomit ze je to nevratne. Je mi 27 mam 3 leteho syna a dokud jsem neotehotnela mnela jsem i pritele. Kdyz jsem mu oznamila ze jsem tehitna mnel velkou radost. Jenze po trech dnech se mu to rozlezelo v hlave a prisel na to ze se se mnpu neda zit. A ze dne na den se odstehoval... Nejhorsi bylo ze syn se uz tesil na sourozence a ja si byla jista ze druhe dite sama nechci vychovavat ze to bude boj i s jednim.A tak jsem si prozila takovy maly ocistec vztek stridal plac se strachem studem a nejistotou. Dnes kdyz jsem se probudila z narkozy tak se mi ohromne ulevilo a jsem presvedcena ze ted uz bude jen lepe. A at uz se kazda rozhodne jak chce zivot jde dal a musime ho zit s tim co nam postavi do cesty. Osobne preju kazde z vas obrovskou silu kteru ani nevim kde beru...