Karolína

8. března můj nejšťastnější den. Nečekaně jsem objevila dvě čárky na těhotenském testu. Chtěla jsem tu radost vykřičet do celého světa, ale zavolala jsem jen svému partnerovi. Ze začátku vůbec nechápal, protože s mojí diagnózou to bylo nečekané. Můj gynekolog mi totiž před časem sdělil, že mám na děloze polyp. A to je důvod proč, pravděpodobně nemůžu otěhotnět. Navíc jsem před nedávnem dobrala antibiotika z důvodu zánětu na čípku. Hned jsem se objednala k lékaři na kontrolu a na krevní testy štítné žlázy. Vše bylo v pořádku. Měli jsme moc velkou radost z našeho malého zázraku. Začali jsme řešit nějaké úpravy v bytě. Už jsme vybrali i jméno. Řekli jsme to jen nejbližšímu okruhu v rodině. O velikonočním víkendu jsem začala nečekaně krvácet. Na nic jsme nečekali a hned jsme jeli na pohotovost. Tam mi řekli, že je zatím plod snad v pořádku. Jen se mi pod dítětem objevil hematom (krevní sraženina). Dostala jsem injekci hormonů a byla mi nabídnuta hospitalizace. S lékařkou jsem se dohodla, že budu mít více klidu doma. Musela jsem zůstat doma, můj gynekolog mi napsal neschopenku a říkal, že můžu dělat vše, jen mám být co nejvíce v klidu. Další kontrola proběhla v pořádku, byla jsem v 6+1tt. Lékař konstatoval, že k oplodnění došlo asi o něco později. Stanovil to na základě velikosti plodu a podle toho, že se srdíčko objevilo později. Jen mi můj vnitřní hlas nepovídal, že se něco děje. Stále jsem věřila, že je vše v pořádku. Intuici jsme se snažila potlačit. Na další kontrole jsem zažila šok. Lékař si nebyl jistý, zda vidí plod správně. Zda tam vidí srdíčko. Lékař změnil několikrát během vyšetření názor. První mi sdělil dost neeticky, že bohužel plod už nežije. Potom objevil srdce a opravil se, že je vše v pořádku. Jinak mi lékař provedl kompletní běžné vyšetření, které bylo i s odebráním vzorků z čípku. Objednal mě pro jistotu na další týden na kontrolu, aby měl jistotu, že je vše v pořádku. Doporučení bylo, abych byla co nejvíce v klidu. Po 3 dnech jsem nečekaně začala špinit. Spojovala jsem to s tím, že je to po kontrole u lékaře. Protože krvácení bylo silnější, jeli jsme opět na pohotovost. Tam mi lékařka první sdělila, že opět nevidí srdíčko, potom se znovu opět opravila. Sdělila mi, že z důvodu krvácení mě musí hospitalizovat. Ráno mi sestřičky sdělili, že nemám jíst, protože pokud nebude UTZ v pořádku půjdu na operaci. S lékařem jsem nemluvila, ale už někdo rozhodl za mě. Na vizitě mi lékařka sdělila, že půjdu na kontrolní UTZ a pokud nebude vše OK, provedou vyčištění. Sdělila jsem, že k tomu nedám souhlas. Na UTZ mi řekla, že se jí to nezdá jako OK, ale můžeme ještě s rozhodnutím počkat do dalšího týdne. Protože jsem přestala krvácet, šla jsem domů. Odjela jsem k rodičům. Protože mi večer nebylo dobře a stále mě bolelo břicho a začala jsem opět krvácet, zavezli mě do nemocnice. Ale do jiné, než jsem byla původně. Což bylo poznat v přístupu lékařů. Na UTZ mi lékařka vše vysvětlila a ukázala, že opravdu srdce už přestalo být – důvod – zamlklé těhotenství. Vývoj se zastavil někdy ke konci 7 týdne. Operaci jsme s lékařkou domluvily na další den ráno. Nechali si mě v nemocnici. Měla jsem velké bolesti v podbříšku a krvácela jsem čím dál víc. Až se to stalo. Při toaletě ze mě plod vyklouzl. Hledám jiná slova, ale nemůžu si říkat, že to byla naše holčička. Jmenovala by se Karolínka. Je těžké se vyrovnat s touto ztrátou. Byla jsem teprve v 9 týdnu, ale hodně to bolí. Mám v sobě pocit prázdna. Jsem z toho smutná. Snažím se zaměstnat, nepřemýšlet nad tím. Ale nějak to nejde. Můj lékař mi řekl, že to způsobil ten hematom. Nemám k němu již důvěru. Nyní jsem stále na neschopence, ale po ukončení určitě změním lékaře. Pořád mám v hlavě otázky: Mohla jsem tomu zabránit? Šlo něco udělat jinak? Mohl to poznat lékař dřív? Zanedbal něco nebo to jen „příroda“ takto zařídila? Je to tím, že jsem nebrala těhotenské vitamíny? Pořád si to dávám za vinu. Mám dva a půl týdne po zákroku a přečetla jsem několik příběhů na tomto webu. Proto jsem se rozhodla se z toho „vypsat“. Třeba to někomu pomůže. Já se budu snažit uzavřít tuto kapitolu a jít dál. Karolínka, ale v mém srdci zůstane.