Kateřina

Ahoj holky, dámy, ženy... Rozhodla jsem se, po přečtení této stránky, že se také podělím o svůj zážitek. Jsem 4. den po interrupci. Po fyzické stránce se ještě necítím stoprocentně, trochu krvácím a pobolívají mě záda. K tomu jsem ještě trochu náladová. Po té psychické jsem snad v pořádku. Na potrat jsem se rozhodla jít ze dne na den, po návštěvě mého gynekologa- který mi oznámil. "No teda, vy jste ale hodně těhotná." Je mi 24 let, od 16ti beru HA a vždy jsem si zakládala na tom, že ji beru pravidelně. Menstruace přicházela vždy tak jak měla, maximálně s dvou denním zpožděním. Na kontroly jsem vždy šla tak, jak jsem měla. O to víc jsem byla překvapená, když mi můj pan doktor oznámil že jsem v 11 týdnu a že pokud nechci v těhotenství pokračovat, musím jednat rychle. Vyrazila jsem do nemocnice, kde mi vše jen potvrdili. 11+3. I když mám stabilní partnerský vztah, rozhodla jsem se podstoupit interrupci a nelituji. Já ani přítel, se na miminko necítíme. I když mě občas přepadne smutná myšlenka, myslím že pokud jste byli vážně rozhodnuté a nikdo Vás do ničeho netlačil, budete v pořádku i po té psychické stránce. Cítila jsem se hrozně "den předem", ještě jsem nikdy žádný zákrok nepodstoupila a měla hrozný strach z narkózy. Vše je v pořádku, proto Vám radím, pokud nemáte zázemí a víte, že se zatím nedokážete postarat o nikoho jiného než jste vy, máte možnost se rozhodnout stejně jako já.