Neny

Během 2,5 roku jsem byla 6x těhotná a pokaždé jsem o dítě přišla. Dokonce jsme jednou čekali dvojčátka. Je to veliká bolest, ale musím žít dál. Můj manžel je moc hodný člověk, ta bolest nás ještě více spojila. Prodělala jsem všechny možná vyšetření, kde zjistili neaktivní toxoplazmu a sklon k hypofunkci štítky. Brala jsem hormony, ale bylo to ještě horší, nikdy jsem miminko nedokázala donosit i přes to, že je mi teprve třicet. Abych se nezbláznila, změnila jsem svůj postoj a přestala neustále sledovat weby o otěhotnění, sledování bazální teploty apod. Zažádali jsme si s manželem o adopci, věřím, že časem budu šťastnější. Taky jsem začala víc žít, cestovat, chodit do společnosti, zakousnout se do práce, stýkat se s přáteli, to mi opravdu pomohlo. Nikdy už to nebude jako dřív, myslím na své děti každý den, ale plakat a trápit se rozhodně nepomůže. Nikdy sice nevymažu vzpomínky, kdy jsem např. viděla své dítě umírat na ultrazvuku nebo jsem ho viděla mrtvé co odešlo, ale co můžu udělat pro sebe a své manželství je přestat se trápit, minulost už nezměním. Přeju všem, co je potkala tahle strašná bolest, ať už jednou nebo opakovaně, aby v sobě našly sílu jít dál, najít si ve svém životě spoustu dalších radostí, které život nabízí a přestat se utápět v depresích.