katka

Nejdřív velké nadšení, budu mít vytoužené druhé miminko. Reakce partnera byly jako na houpačce. Radost u něj střídaly dny, kdy vyslovoval slovo rozchod, potrat. To ve me vyvolalo paniku. Závěr jeho byl, ze je to ne mě jen, ať se rozhodnu sama. Slíbil, ze na dítě platit bude samozřejmě a starat se o ně. Zmatkovala jsem, jestli bych utáhla sama domacnost s dvěmi dětmi. Vysnena představa, ze budu mít dítě s chlapem, který mi řekne, ze mě miluje, chce se mnou být, bydlet být rodina. Ta se neslucovala s realitou. Jeho postoj .... je to jen na Tobě a jeho chladný přístup k potratu, můj zmatek ve me - odvezl mě na interupci a já si pripadala jako v blbým snu, ze to nejsem já. Nikdy, nikdy bych to už neudělala. Děti jsou to nejdůležitější.