Martina

Dnes jsem to bohužel také zažila...a bolí to. Snažím se moc se v tom nepitvat, ale myšlenky jsou myšky, co se špatně chytají. Ač mám krásného 19ti měsíčního syna, tečou mi samovolně slzy, když si uvědomím, že to "mimi", ten slibovaný sourozeneček, už tam není. Byla jsem ve 14. tt, začala jsem špinit, přes noc výrazněji než přes den. Pro klid duše jsem dnes jela přece jen na vyšetření, kde mi to řekli. Odpoledne jsem šla na revizi dělohy, a teď ležím na pokoji a čtu, že takovou zkušenost má spousta žen. Přemílám, jestli přece jen ta dovolená na Korsice není příčinou...i když po ní bylo ještě vše v pohodě...ale ty sýry, ty chlebíčky od táty, to sušené maso...co když jsem tou svojí neopatrností ho zabila!!! Je to strašný! Děkuji za to, že mám tak úžasnou rodinu, že už mám jedno zdravé dítě, protože to je to, co mě v mém životě, který už má hluboké zářezy ztrát, dává smysl a chuť se do toho znovu vrhnout hned, jakmile to bude možné. A věřím, že to výjde. Vám všem, co jste přišli o tu radost uvnitř, přeji brzké uzdravení a hodně sil na další cestu.