Klára

Ahojky... Rozhodla jsem se sem napsat svůj příběh, protože jsem hledala informace o průběhu potratu, bála jsem se ho a nemohla jsem informace nikde dohledat. Nedávno jsem se rozhodla vysadit antikoncepci ze dvou důvodů. Zaprvé jsme se s přítelem vídali jednou či dvakrát za měsíc, tak bychom nalezli i levnější varianty antikoncepce. Zadruhé jsem chtěla na chvíli přestat dopovat své tělo hormony. Chyba. Po několikatýdenním zpoždění jinak pravidelných měsíčků jsem si koupila těhotenský test – úplně obyčejný za 40,- Kč. V ten den se rozplynuly všechny mé naděje na obyčejné zpoždění. Dva těhotenské testy mi vyšly se dvěma jasně viditelnými proužky (pozitivní výsledek). Okamžitě jsem začala panikařit. Dítě jsem neplánovala a nechtěla. S přítelem nemáme vážný vztah, pouze si rozumíme v sexu, studuji vysokou školu, nemám vlastní zázemí ani stálou práci. Za těchto okolností jsem se rozhodla, že půjdu na interrupci. Objednala jsem se k doktorce a setkala se s přítelem. Sdělila jsem mu, že jsem „v tom“ a důvody, proč jsem se pro interrupci rozhodla. Bála jsem se jen toho, aby mi mé rozhodnutí nevyčítal. Svou reakcí mě ovšem velice překvapil. Byl chápavý a milý, plný porozumění. Doktorce jsem sdělila základní fakta a ona mi vysvětlila novou metodu v podobě tabletek vyvolávajících potrat a upozornila mě na finanční náklady (cca 6000,- Kč max). Poté mi udělala ultrazvuk. Na počítači se objevila nádherná malá fazolka. Zaplavil mě obrovský příval citu. Nic krásnějšího jsem nezažila. Začaly mi téct slzy z očí, které jsem nemohla zadržet. Tento nádherný pocit si nemůžete ani představit, dokud nevidíte ten černobílý výjev na vlastní oči. Hlavou mi běhaly myšlenky, jaké to bude, když si tu krásnou malou fazolku nechám. Jak bude v mém těle růst. Jak bude reagovat přítel na to, že bude tatínek, i když to neplánoval a že to určitě zvládnu i bez něj… Tento myšlenkový pochod přerušila doktorčina věta. Vůbec jsem nevěděla, co mi říká, protože použila lékařský termín. Měla jsem špatné tušení a chtěla jsem vědět, co to znamená. Moje fazolka neměla známky srdeční aktivity. Přestože jsem dítě nechtěla, tak mě tato informace hrozně zabolela. Asi to tak mělo být… Následně mě přepadl strach ze samotného zákroku. Ať jsem na internetu hledala jakékoliv informace, tak nic podrobného jsem nenašla. Nastoupila jsem do nemocnice nalačno. Sestřičky i doktoři byli velice milí a příjemní. Sestřička mi odebrala krev. Před zákrokem mi donesla tabletku diazepamu a potom mě odvezli na sál. Napíchli mi žílu, povídali jsme si, najednou jen slyším: „Probuďte se“. Za pár minut bylo po všem a já si pamatovala jen útržky hezkého snu, který se mi během narkózy zdál. Sestřička mě odvezla na pokoj, pomohla mi do postele a dala mi kapačku. První pocit poté, co jsem se začala vzpamatovávat, byla prázdnota. I když můj plůdek byl bez srdeční aktivity, tak už jsem ho v sobě přece jen nosila, najednou nebyl a stačilo jen pár minut na nemocničním sále.