Nikol

Také jsem před nedávnem podstoupila upt,bohužel. Bylo to z finančních důvodů,hlavně ze strany otce. Mělo to být naše třetí dítě. Tenkrát jsem to chtěla mít hlavně co nejrychleji za sebou,asi jsem myslela,že pak budu mít klid,ale naopak,roky plynou a já na to musím pořád myslet,jak jsem tam seděla a říkala si: uteč... a kolik by mu teď bylo,jak by vypadalo,jak by si vyhrálo s dětmi. Prohlížím fotky a vím,že tam někdo chybí a to nejen na fotkách. Bohužel jsem neutekla a budu si to vyčítat celý život. Kdybych tyhle stránky četla tenkrát před,asi bych se rozhodla jinak. Teď už vím,že by se to nějak zvládlo,všechno se dá zvládnout,když se chce. Rozhodla jsem se sem napsat kvůli tomu,kdyby si to někdo četl před zákrokem. Třeba moje zkušenost a zkušenost většiny,co tu píšou,někomu pomůže rozhodnout se lépe,než jsme se rozhodli my. Třeba to někomu pomůže od výčitek na celý život.