Ema

Já jsem také asi právě potřetí za sebou potratila. Pořád se uklidňuju, že se neděje nic strašného, protože už mám dvě krásné zdravé děti, ale i tak to hrozně bolí. S manželem bychom chtěli velkou rodinu a už téměř rok se snažíme o třetí miminko. Poprvé jsem si říkala, že to nevadí, že se to stává, ale moc jsem to obrečela. Podruhé už jsem se snažila se moc neradovat, takže když mi paní doktorka na kontrole řekla, že je miminko menší než by mělo být, tak už jsem byla taková rezignovaná. Ale pak přišel leden. To jsem měla mít termín porodu toho prvního miminka.... Uf, prostě mi to miminko asi hrozně chybí. Kdybych měla aspoň břicho, ale takhle... A pak jsem zase našla dvě čárky, ale hned v dalším týdnu jsem chytla hroznou rýmu a kašel a teploty a přestala jsem cítit všechny těhotenské příznaky. Takže myslím, že je zase po všem. A teď pořád brečím a je mi to hrozně líto a taky si říkám, že jsem hloupá, že spousta holek nemůže mít ani jedno dítě a já mám dvě a jsem nespokojená... Ale to prostě nic nemění na tom, že jsem čekala miminko a pak jsem o něj přišla... Ani nevím, jestli se chci dál snažit, protože jak je to pořád dokola, tak je to hrozně unavující. I manžel už je z toho takový rozmrzelý. Snaží se mě podržet, ale vidím, že už toho je na něj taky hodně. Nevím... Děkuju, že jsem se tady mohla vypsat, třeba to na chvilku přestane tolik bolet....