Jana

Dobrý večer všem ženám co navštěvují tyto stránky a čtou si podobné příběhy.Je mi 25let a mému příteli je 32 let, vše bylo fajn, měla jsem vztah konečně, jako v pohádce, cítila jsem zamilovanost, krásné společně strávené chvíle a řekla jsem si, že když nemůžu brát prášky ze zdrav.důvodů tak použijeme jinou ochranu, kterou jsme pak časem už tolik nepoužívaly a řekly si, že to ohlídáme, bohužel se tak nestalo a já byla v říjnu těhu, hrozný šok, nevěděla jsem co najednu chci, měla jsem se radovat, vždyt mám oporu rodiny, přátel, ale nešlo to i přes přemáhání, jen jsem brečela a myslela na to kdy půjdu na zákrok, přítel dítě moc chtěl a já si ho ze svého vnitřního strachu, že to nezvládnu nechala v 5 týdnu vzít, jak mi bylo za tohle rozhodnutí psychicky?Nechtěla jsem existovat a nikdy neodpustím!NIKDY!Moje největší osobní zklamání v životě co jsem kdy mohla udělat bylo nechat si vzít mé první miminko!Prosím bože dej klid té dušičče, snad se s ní jednou potkám v nebíčku.