Tělo si potrat pamatuje

S psycholožkou Mgr. Vlaďkou Bartákovou o jiném pohledu na toto tabu a o práci s ženami po interrupci.

Jaký je podle Vás hlavní důvod, proč ženy na interrupci chodí?
Především jde o naprostou absenci podpory v rodině. Reakce na neočekávané těhotenství je vždycky přibližně stejná. Buď partner řekne:“Rozhodni se, jak chceš.”, což je to pro většinu žen hodně malá podpora anebo uslyší rovnou: “Jdi na potrat.”

Většina z těch žen je v bezvýchodné situaci..
Ano, okolnosti jim nedovolují přemýšlet o jiné variantě. Cítí se být tlačené časem. Myslí si, že se musí rozhodnout hned teď.

Přesto Vás po interrupci vyhledávají..
Po interrupci se objevují potíže, které je zneklidňují. Obtíže, o kterých předtím nic nevěděly. Přichází s tím, že nejsou schopné být v přítomnosti malých dětí, nebo těhotných žen. Mají pocity úzkosti, deprese, nespavosti, bolesti hlavy. Cítí pocit vnitřní prázdnoty. To jsou obecné náznaky, které je vedou k tomu, že něco není v pořádku.

Jak poznáte, že se jedná o následky interrupce?
My jsme pracoviště, které se deklaruje tím, že pracuje s ženami procházejícími krizí v souvislosti s těhotenstvím. Ony nás vyhledávají, protože tuší, kde vězí problém. Postupujeme ale pomalu zpátky a zjišťujeme, odkdy se jejich problémy začaly dít. Ženy mají prostor o tom mluvit. V podstatě na to přijdou samy- není to rozhodně tak, že bych jim řekla: “To máte z potratu”. To by k ničemu nebylo. Ztratilo by to léčebný efekt.

Tělo si všechno pamatuje

Co se s nimi tedy děje?
Odborně se to nazývá postabortivní syndrom (PAS). V podstatě je to soubor příznaků a symptomů, které přicházejí po absolvování potratu a to jak po samovolném tak umělém. Když člověk přijde o dítě, tak jde v podstatě o trauma, s kterým se musí vyrovnat. A to i v případě, že žena považovala zákrok za “odstranění shluku buněk”. Tělo bylo hormonálně připravené na to, že dítě se narodí a pamatuje si to.

Jak se to prakticky projevuje?
Ženy provází především pocit viny. Každá se s ní potýká různě. Většina si ji nepřipouští, některé ji shazují na druhé. Vina se většinou připouští jen na nevědomé úrovni.

Co patří mezi další příznaky?
Ženy žijí v neustálém strachu. Přidávají se k tomu hrozivé sny. Některé mají pocit, že je pronásledují nenarozené děti. K úzkosti se připojují psychosomatické potíže jako žaludeční nevolnost, nutkání na zvracení, bolesti hlavy. Jsou nervozní, třesou se, nevydrží v klidu. Psychika je s tělem provázaná- takže se to projevuje právě na těchto reálných věcech.

Pocit vnitřní prázdnoty

To jsou obtíže, které může ale spojovat např. se stresem z práce..
Okolí by tyto symptomy nemělo podceňovat. Zdánlivá sklíčenost totiž může vést až k depresi a sebevražedným myšlenkám. V tomto období žena nevidí pozitivní věci, které ji obkloupují.

Mluvíte o pocitu prázdnoty..
Víte, přichází k nám i ženy, které mají problémy s bulimií. Souvisí to s tou prázdnotou, kterou po interrupci potřebují zaplácat jídlem. Jiné to zahání prací, nebo se příliš upínají na ostatní děti. Terapeutická praxe mi dokazuje, že “zaplácáváním” se problém jen staví do pozadí a je příčinou, proč se žena necítí šťastná.

profil: Mgr. Vlaďka Bartáková
- studuje doktorandské studium na FF UK obor Psychologie
- pracuje dva roky na telefonické lince v poradně Aqua Vitae
- vede individuální terapie pro léčbu postabortivního syndromu
- je vdaná, má dva sny